Ostrava – Jak jsem obětovala svetr pro espresso a Ellie slavila životní milník

Tak jsme se s Ellinkou vydali na výlet do Ostravy! No, dobře, nebyl to úplně klasický výlet, ale kontrolní vyšetření na soukromé klinice. Ale jak říkáme my – když už někam jedeme, tak ať to stojí za to!

Pohodinda jak má být

Jako správní cestovatelé jsme si to naplánovali hezky na pohodu. Cesta trvala asi hodinu a půl, sluníčko svítilo, Ellie si spokojeně chrupkala a my si v autě užívali klid. Naše zastávka byla naplánovaná strategicky – pět minut od kliniky na benzínce, kde Ellinku přebalíme, nakrmíme a hlavně – kde si dáme pořádné espresso, protože kofein je základ přežití každého rodiče. Čti - pořádné espresso, jaké jen kávovar na benzínce zvládne.

Espresso, svetr a zákon schválnosti

Když jsme dorazili, Ellie ještě spala, tak jsme vymysleli geniální plán: Kuba skočí pro kafe, já zůstanu v autě, vychutnáme si ho v klidu a v teple, a až se Ellie probudí, vyrazíme na benzínku. No a jak už to tak bývá, když si něco naplánujete dokonale, vesmír se rozhodne si vás trošku vychutnat.

Kuba mi přenechal svůj kelímek, ať ho vyhodím. Jen si to představte, v jedné ruce zimní bunda, která vážila snad tunu, přes rameno velká přebalovací taška, v dlani jsem křečovitě svírala klíčky od auta, aby mi nevypadly a v druhé ruce jsem nesla dva kelímky od kafe. A jak to tak bývá, tak se mi povedlo polít si krémový svetr. Krémový!! V tu chvíli jsem měla chuť se otočit, jet domů a předstírat, že tenhle den nikdy nezačal. Ale ne, statečně jsem svetr přikryla bundou a šla jsem na benzínku, kde už byl Kuba s Ellinkou.

Mission Impossible: Dostat se na záchod

Na benzínce další zápletka: Kuba s Ellinkou zmizeli na záchod a já jsem se snažila dostat dovnitř. Lomcování dveřmi nepomohlo a mobil byl v autě. Takže jsem musela zpátky přes parkoviště a podotýkám, že pořád celá ověšená. Volám Kubovi a co myslíte? "Stačilo zaklepat." Jasně, díky za tip, miláčku.

Kde zaparkovat, aby nás neodtáhli?

Nakonec jsme dorazili na kliniku, kde jsme zvládli i parkování na "doufejme, že nás neodtáhnou" místě. Klinika byla skvělá – hrací koberec, hračky, milý personál – Ellie v sedmém nebi. Vyšetření dopadlo na jedničku, takže jsme se rozhodli to oslavit obědem.

Najdi otevřenou restauraci

Vyhlédla jsem vegetariánskou restauraci, která vypadala mega dobře. Měli jsme super čas a už jsme byli dost hladoví, a víte co? Restaurace prostě neotevřela. Protože proč jo, že jo. Naštěstí jsme našli útulné bistro, kde jsme si pochutnali na vegetariánském burritu. No a protože jsme rodiče a život je plný výzev, začala se nám vybíjet ohřívací lahev na vodu přesně ve chvíli, kdy měla Ellie hlad. Dramatické momenty, ale nakonec to dezert zachránil – pro nás tiramisu, pro Ellie borůvková sušenka.

Lesní chill a bonus na závěr

Pak jsme si dali krásnou procházku v lesíku, Ellie se prospala a já si zpáteční cestu užila za volantem. A nejlepší na konec? Na té samé benzínce v Ostravě, kde jsem si ráno polila svetr, Ellie poprvé řekla "Táta". No uznejte, to už stálo za to!

Shrnutí: Další bod v mapě a kupa zážitků

Takže Ostrava – kontrola splněna, výlet splněn a další bod do Ellinčiny mapy zaškrtaný. Kam příště? Uvidíme, ale jedno je jisté – s námi se Ellie nudit nebude!