Itálie: Trento, Civezzano - Tam, kde lišky dávají dobrou noc.

Naší poslední italskou zastávkou byla horská oblast Trenta. Po všech těch městech a italském chaosu jsme se přesunuli do vesničky Civezzano a už během prvních hodin nám bylo jasné, že tohle bude něco úplně jiného.

Civezzano je přesně ten typ místa, kde máte pocit, že lišky dávají dobrou noc. Všude kolem hory, zeleň, ticho a takový zvláštní klid, který se vám začne pomalu dostávat pod kůži. Žila tam poměrně silná komunita místních a všichni okamžitě poznali, že jsme turisti. Ale ne tím stylem, že byste si připadali jako vetřelci. Právě naopak. Měli jsme pocit, že nás moc hezky přijali a že tam s nimi tak trochu žijeme. Že jsme se na chvíli stali součástí jejich světa a rytmu, který byl o tolik pomalejší než ten náš.

Měli jsme možnost navštívit i místní bleší trh s hračkami, jehož výdělek měl podpořit místní školu a byl to fakt krásný zážitek.

Původně jsme tam měli zůstat necelý týden. Jenže hned po první noci jsme se s Kubou na sebe podívali a bylo jasno — odjet tak brzo by byl skoro hřích. Po celé té Itálii jsme najednou cítili něco, co nám už začínalo chybět: klid a ticho. A neskutečně nás to nabíjelo. Takže jsme si pobyt prodloužili na týden a půl.

Bydleli jsme u starších manželů v nádherném domečku. Byl prostorný, světlý, útulný a strašně dobře se v něm žilo. Tak dobře, že člověka po pár dnech napadnou takové ty naprosto realistické myšlenky typu: A co kdybychom se sem přestěhovali?

Offline dětství, které jsme sami milovali

Po tom, co Kuba skončil s prací, jsme vyráželi na výlety do přírody. K jezerům, do lesa, na procházky po okolí. Sbírali jsme kamínky, počítali mravenečky a pozorovali všechno, co Ellie zrovna zaujalo.

A možná to zní úplně obyčejně, ale právě to pro mě bylo na celé oblasti nejsilnější.

Měla jsem pocit, že Ellie dopřáváme přesně takové offline dětství, jaké jsme zažili ještě my. Dětství, kde největší zábavou není tablet nebo blikající hračka, ale obyčejný klacek, šutr, mravenec nebo louže. Kde dítě nepotřebuje organizovaný program, protože jen prostě poznává svět..

A bylo strašně hezké to sledovat.

Jedním z míst, které bychom určitě doporučili, je Calceranica al Lago, krásné klidné místo u jezera. Ale pokud bych měla vypíchnout jedno jediné místo, které nás dostalo úplně nejvíc, bylo to bez váhání Molveno.

Tohle místo nás naprosto okouzlilo. A přesně tady jsem si dokázala představit, že jednou vezmeme celou rodinu a přijedeme sem všichni na týdenní dovolenou. Je tam všechno, co si člověk může přát — jezero s možností koupání, nádherné hory na dosah, krásná místa na turistiku a zároveň spousta prostoru pro děti. Sem se stoprocentně ještě vrátíme.

Trento nás mile překvapilo

Navštívili jsme i samotné město Trento, které bylo od nás asi dvacet minut autem. A musím říct, že nás překvapilo v tom nejlepším slova smyslu.

První věc, které jsme si všimli, bylo, kolik tam je mladých lidí. Samí studenti. Celé město díky tomu působilo strašně živě, svěže a energicky. Úplně to Trento omladilo. A nás trochu taky.

Navštívili jsme zde MUSE, muzeum přírody a vědy, které bylo opravdu nádherné. Moderní, interaktivní a krásně zpracované. Muzeum, kde si každý najde něco svého a baví se tam děti i dospělí. Vyjeli jsme si také lanovkou, odkud byl nádherný výhled na celé Trento a okolní hory.

Dolomity jako dokonalá tečka

A nesměl chybět ani výlet do našich milovaných hor — Dolomit. Tentokrát jsme vyrazili do oblasti Pozza di Fassa a to nám doslova vyrazilo dech.

Azurová obloha, nádherné horské scenérie, čistý vzduch a všude kolem taková krása, že člověk skoro neví, kam se dívat dřív. Jsou místa, která vás donutí ztišit. A přesně takhle na mě působily Dolomity.

Vyrazili jsme na krásnou stezku a uspali jsme Ellinku v kočárku. A protože spala opravdu tvrdě, zvládli jsme nachodit přes 6 kilometrů, než se probudila. Rodiče malých dětí určitě pochopí, že tohle je výkon skoro olympijský.

Cestou jsme pozorovali Italy, jak hrají tenis, a v místní restauraci si dali typické tyrolské jídlo. Byl to jeden z těch dnů, kdy všechno tak nějak plyne přesně tak, jak má.

Musím říct, že právě tahle závěrečná oblast se nám líbila úplně nejvíc z celé Itálie. Možná proto, že nám dala přesně to, co jsme po všech těch přesunech a turistických místech potřebovali — klid, prostor, přírodu a čas být spolu.

Dodnes ji máme v živé paměti a navždy ji budeme mít v srdíčku.