Itálie: Cinque Terre - Vernazza nám vzala dech, Manarola nervy

Po Toskánsku jsme se přesunuli do La Spezia, odkud jsme plánovali výlet do slavného Cinque Terre. A musím říct, že La Spezia nás překvapila snad úplně nejvíc.

Strašně se nám tam líbilo.

Měla jsem pocit, že jsme se najednou ocitli v úplně jiné zemi. Nedá se to moc srovnat se zbytkem Itálie, který jsme zatím navštívili. Místo úzkých historických uliček a všudypřítomné renesanční romantiky nás přivítalo přístavní město s palmami, širokou promenádou a uvolněnou atmosférou, která mi trochu připomínala španělskou Marbellu.

Takové místo, kde si umím představit ráno běhat podél moře, odpoledne pít espresso a večer Aperol při západu slunce.

Mrzelo nás jen jedno — že tu jsme jen na pár dní.

Cinque Terre: pět vesniček nalepených na útesech

Náš první výlet byl jasný — Cinque Terre.

Pokud jste o tom nikdy neslyšeli, jde o oblast na Ligurském pobřeží tvořenou pěti malebnými vesničkami: Monterosso al Mare, Vernazza, Corniglia, Manarola a Riomaggiore. Všechny jsou nalepené na strmých útesech nad mořem a propojené vlakem, turistickými stezkami a dost pravděpodobně i nekonečnými schody.

Od roku 1997 je celé Cinque Terre zapsané na seznamu UNESCO, což po návštěvě dává naprostý smysl. Je to jedno z těch míst, která vypadají skoro nereálně. Jako kdyby si někdo řekl: "Pojďme vzít barevné domečky, moře, skály, vinice a udělat z toho místo, které bude ničit kapacitu mobilních galerií po celém světě."

Vernazza a moment, kdy jsme prostě jen byli

Naší první zastávkou byla Vernazza.

A wow.

Nejvíc mě vlastně nepoložily ani ty ikonické barevné domečky a kaskádovitě uspořádané domy, které vypadají, jako by vyrůstaly přímo z moře.

Ale ten klid.

Ano, je to turistické místo. Hodně turistické. Ale my jsme asi měli štěstí, protože lidí tam nebylo zas tolik a dalo se úplně v pohodě procházet bez pocitu, že bojuješ o každý centimetr prostoru.

Dole u moře je malé náměstíčko. Nic obrovského. Jen pár domů, přístav, lavičky a moře.

Sedli jsme si tam.

Ellie pobíhala kolem nás, objevovala svět po svém a my jsme prostě jen byli.

Bez spěchu. Bez plánu. Bez potřeby něco dělat.

A byl to jeden z těch momentů, které se strašně těžko popisují, ale přesně kvůli nim člověk cestuje.

Takové to zvláštní ticho uvnitř.

Najednou nikam nemusíte. Jen sedíte, koukáte na moře a víte, že tenhle moment si chcete zapamatovat.

Bylo nám tam tak dobře, že se nám vlastně vůbec nechtělo dál. Takže jsme si řekli: proč to komplikovat a šli jsme rovnou i na oběd.

Dali jsme si typické ligurské Trofie al pesto — krátké zatočené těstoviny s pestem, které pochází právě z Ligurie. A jestli jsem si z téhle oblasti měla odvézt jednu chuť, tak je to rozhodně pesto. Po tomhle už na to ze skleničky doma budete koukat trochu jinak.

Manarola: Instagram vs. realita

Po pár fotkách a velmi silném pokušení zůstat ve Vernazze celý den jsme se nakonec rozhodli navštívit ještě jednu vesničku.

A tou byla Manarola.

Údajně ta nejvíc instagramová.

A upřímně? To bych i věřila.

Mezi vesničkami se jezdí vlakem doslova pár minut, což je skvělé i s dítětem, protože představa několikahodinových hikeů s kočárkem po útesech zněla ambiciózně.

Jenže, jakmile jsme v Manarole vystoupili z vlaku, polil mě studený pot.

Těch lidí.

Panebože.

A to ani nebyla hlavní sezóna.

Potřebovali jsme uspat Ellinku, takže náš první cíl nebyl výhled ani focení, ale útěk z davu. Vymotali jsme se z nádraží a tlačili kočárek nahoru do kopce, protože samozřejmě všechno hezké v Itálii musí být minimálně ve svahu 45 stupňů.

A pak jsme našli zapadlou restauraci obrostlou zelení. Klid. Stín. Ticho.

Malá oáza uprostřed chaosu.

Dali jsme si tiramisu a kafíčko a zatímco Ellie spokojeně chrupkala v kočárku, my si konečně zase na chvíli vydechli.

Když se probudila, vydali jsme se dolů — blíž k moři a do centra dění.

A tam totální masakr.

Na to, že nebyla sezóna, bylo lidí tolik, že se skoro nedalo hnout. Neustálé mačkání, zastavování, vyhýbání, čekání.

Výhledy? Nádherné.

To bez debat.

Ale kdybych si měla vybrat mezi těmito dvěma vesničkami, u mě jasně vyhrává Vernazza.

Ta mě chytla za srdce.

Manarola byla krásná na pohled.

Vernazza byla krásná na pocit.

A někdy je ten rozdíl úplně všechno.

Sbohem, Ligurie

Takto ve zkratce vypadaly naše dva dny v oblasti Cinque Terre.

Dva dny plné moře, pesta, barevných domečků, vlaků, kopců a momentů, na které budeme dlouho vzpomínat.

A protože naše italské dobrodružství ještě nekončilo, přesunuli jsme se na naši poslední zastávku v Itálii — do oblasti Trenta.