Itálie: Bibione - ZOO, Terst, Velikonoce po našem (2. díl)

V sobotu jsme se rozhodli pro menší výlet a vyrazili jsme do zoologické zahrady Punta Verde. 

A upřímně? Tohle bylo jedno z největších překvapení celého týdne. 🦁

Zoo leží kousek od Bibione, v Lignanu, a je zasazená do krásného přírodního prostředí podél řeky. Není obrovská, nenajdete tam stovky druhů, ale to vůbec nevadí. Všechno je neuvěřitelně hezky upravené, čisté a celé to působí klidně a přirozeně.

Žádné davy. Žádný chaos.

A možná právě proto nás to tak bavilo.

Místy mi to připomnělo zoo ve Valencii – ne velikostí, ale tím pocitem. Že se tam cítíte dobře nejen vy, ale i ta zvířata.

Ellie samozřejmě nadšená ze všech zvířat, které vypadaly fakt majestátně. Ale ten tygr? Toho jsme se báli všichni! Sem prostě musíte zajít, když budete někde poblíž.

Lidl jako jistota (i v Itálii)

Po zoo jsme jeli na větší nákup. A tady přichází možná trochu nečekané přiznání – v Itálii nakupujeme nejradši v Lidlu.

Je to taková jistota. 🛒

Všechno najdete rychle, nemusíte nic složitě hledat a hlavně – ceny. Ty jsou často úplně stejné jako u nás, někdy dokonce i nižší.

Člověk má pořád pocit, že Itálie = drahá dovolená.
A pak stojíte u regálu a říkáte si, že to vlastně není vůbec tak hrozné. Podotýkám - u regálu, ne v restauraci. A už vůbec ne v místech jako je Florencie.

Kafe, které konečně dává smysl

A kapitola sama pro sebe je kafe.

Malé, silné, rychlé… a hlavně dobré ☕

A když zjistíte, že za espresso dáte míň než na náměstí v Uherském Hradišti, chutná ještě o trochu líp.

Výlet do Terstu - Itálie trochu jinak

V neděli jsme vyrazili na celodenní výlet do Terstu.

Měla jsem ho uložený v mapě jako "můžeme navštívit", a proto jsme neměli žádná velká očekávání.

A o to víc nás překvapil. 🧡

Terst je přístavní město na severovýchodě Itálie, kousek od hranic se Slovinskem, a je to na něm znát. Není to taková ta typická "italská Itálie", spíš zajímavá kombinace Itálie, Rakouska a trochu i Slovinska.

A nás to bavilo.

Atmosféra byla klidná, lidé milí, jídlo skvělé a celé to mělo takový jiný, příjemně pomalejší rytmus.

Moment, kdy vám dojde, že vaše dítě už není miminko

Do Terstu jsme přijeli s lehkým skluzem a Ellie už byla unavená.

Klasika – únava, nové prostředí, přesun.

Dali jsme ji do kočárku, vyrazili do ulic, dostala mléko… a Kuba jel svůj osvědčený uspávací rituál. Ruka na hrudník a tiché "pššššš".

Fungovalo to vždycky.

Až doteď.

Ellie se na něj podívala, sundala mu ruku a řekla:
"Sama."

Kuba přestal.

A ona se během dvou minut sama uspala.

Takže jo. Naše miminko už není miminko 🤍

A my jsme najednou měli čas. Na klidnou procházku městem, pár fotek… a dokonce i na kafe ☕ a aperol s výhledem na Canal Grande.

Kafe, výhled a přítomný okamžik

Seděli jsme v kavárně Illy přímo u vody. Slunce svítilo, kolem byl přístavní ruch, ale takový ten příjemný. Jako když jste na koupališti, které hlučí, ale vy stejně usnete na dece.

A tohle byl přesně ten moment, kdy si řeknete:
jo, proto jsme sem jeli.

Jen tam sedíte. A je vám dobře.

Co je víc, než pizza a tiramisu? 🍕❤️

Na oběd jsme vyrazili do restaurace Al Barattolo a tohle byla trefa.

Skvělý servis, výborné jídlo a domácí tiramisu, které prostě chcete jíst pořád dokola.

Ellie si samozřejmě našla to svoje – nejvíc jí chutnaly Kubovy spaghetti aglio e olio.

Takže klasika. Objednáte jí něco… a nakonec jí to, co máte vy 😄

Velikonoce po našem 🌼

A pak přišlo Velikonoční pondělí.

A já začala přemýšlet, čím mě asi Kuba vyšlahá, když jsme v Itálii, mimo sezónu a pomlázky tu fakt nevedou.

Ráno vytáhl plastovou obracečku na lívance.

Ne, nedělám si srandu.

Naštěstí to dopoledne napravil, když někde venku utrhl větvičku, takže tradice byla zachráněna 😄

My jsme si s Ellinkou vytvořily vlastní verzi Velikonoc. Uvařily jsme vajíčka natvrdo a ozdobily je vesmírnými samolepkami. 🪐

Upřímně? Mělo to svoje kouzlo.

A hlavně – bylo to naše.

Kuba pak vzal Ellie ven a já měla chvíli pro sebe. Uvařila jsem oběd, zpomalila a jen si užívala klid.

Kdo má děti, chápe.

A když se vrátili, donesli mi kytičku růží. 🌹

Takže nakonec docela ideální Velikonoce.

Portogruaro: přesně ta Itálie, kterou máme rádi

Odpoledne jsme vyrazili do městečka Portogruaro.

A tohle byla zase trefa.

Menší historické město kousek od Benátek, protéká jím řeka Lemene, kolem které stojí staré domy, podloubí a dokonce i historické mlýny, takže má úplně jinou, klidnější atmosféru než přeplněné pobřeží. 💧

Vzniklo už ve 12. století jako důležitý říční přístav a obchodní místo mezi Benátkami a severem Evropy, což je na něm dodnes vidět v architektuře.

A dnes? Je to přesně ten typ místa, kde se jen tak touláte uličkami, taková ta nenucená italská pohodička, kterou v těch velkých městech často hledáme marně.

A přesně tohle nás baví nejvíc.

Proč nejedeme do Milána ani Benátek?

My s Kubou máme jednu věc společnou – nejvíc nás baví objevovat místa, která nejsou na prvních stránkách průvodců. 

Malá města. Vesnice. Místa, kam se "jen tak, na první dobrou, nezajíždí".

A pokaždé, když si pak zpětně říkáme, co se nám líbilo nejvíc, vyjde z toho právě tohle.

Ne ty velké destinace. Ale místa, kde jsou místní, kde se ten život žije. Ne místa, kde se prodávají magnetky a pohlednice a většinu lidí tvoří turisti asijského původu.

Proto jsme tentokrát vynechali i Milán nebo Benátky. Já už jsem v obou byla a upřímně… nemáme potřebu se tam vracet.

Na nás je to moc lidí, moc chaosu a málo té "skutečné Itálie". 

🏛️ (Spoiler: Těšte se na článek z Florencie, kterou jsme se nakonec rozhodli navštívit.)

Co dál?

Tím jsme uzavřeli naši první italskou kapitolu.

Byl to týden plný kontrastů, malých momentů a velkých uvědomění.

A jedno z nich bylo úplně jednoduché:

že ty nejlepší zážitky často nejsou ty, které plánujete… ale ty, které jen tak přijdou.

Teď se posouváme dál.

Další zastávka: Rimini.