Graz - město, kde jsme málem spustili alarm a zaplatili dvakrát lanovku

Roadtrip začíná - vzhůru do Břeclavi!

Rozhodli jsme se, že letos dáme roadtrip do Itálie. Takový ten plán, co zní hrozně romanticky – rodina, auto, společné zážitky a na konci cesty těstoviny někde u moře. A protože nejsme úplní střelci (většinou), naplánovali jsme si mezizastávku v Rakousku. Konkrétně ve Štýrském Hradci. Teda… v Grazu. Protože přiznejme si, Graz zní prostě o dost líp.

Prý je to druhé největší město Rakouska. No… nevím. Tam, kde jsme bydleli, chcípl pes.

Ale pěkně od začátku...

Vyrazili jsme z Uherského Brodu a ještě před hranicemi dali strategickou zastávku v Břeclavi. Tesco. Protože neděle v Rakousku = zavřeno všechno, co připomíná obchod. Nakoupili jsme zásoby na večer a Ellie byla z břeclavského Tesca upřímně nadšená. Začínám si říkat, že to dítě bude ideální parťák na cestování. Stačí změnit prostředí a je šťastná.

Cesta trvala něco přes 4 hodiny a překvapivě jsme to zvládli úplně v klidu. Ellie byla zlatá, my vlastně taky. A co je skoro podezřelé – nepotřebovali jsme ani tolik kávy a čokolády, jak jsme čekali. Nevím, co se stalo. Asi nějaký zázrak.

Bydlení snů… až na tu trampolínu

Bydleli jsme v bytě na Elisabethinergasse, kousek od centra, takže všechno bylo hezky po ruce. Byt byl velký, vzdušný, a měli jsme nádhernou ložnici s vysokou postelí. Až na to, že ta postel fungovala spíš jako trampolína. 🛏️

Takže jsme velmi rychle přehodnotili plán spaní. Ellie zůstala bezpečně ve své cestovní postýlce a my jsme si přesunuli matraci na gauč do obýváku.

První noc jsem spala v teplácích a stejně mi byla zima. Ráno jsem se probudila a bylo mi jasné, že dnešní plán je vlastně úplně jednoduchý – musím si koupit teplé ponožky.

Mise: ponožky 🧦

Vyrazily jsme s Ellie do CityParku. Měly jsme jasný plán – nakoupit na oběd v Intersparu, ponožky v H&M a rychle zpátky.

Realita? Ponožky jsem sice koupila, ale samozřejmě jsem neodešla jen s nimi. Ellie má nové krásné šaty. Protože Itálie. To dává smysl.

Velký bonus byla dětská hernička zdarma, kam jsem ji vzala. Ellie si během pár minut našla kamarádku z Indie a úplně přirozeně s ní začala "komunikovat" se šarmem její vlastním. Mimochodem – Indové ji nějak dlouhodobě fascinují. Nevím proč.

Cestou zpátky jsem si chtěla dát kafe. Takové to lepší kafe než z domu, to, co vám udělá prostě hezčí den. Baristka něco německy říkala, pak zaznělo "large"… a já bez přemýšlení řekla "yes". Za chvíli jsem držela v ruce obrovské sójové cappuccino za 130 Kč, které chutnalo přesně tak, jak nechcete, aby chutnalo kafe za 130 Kč. ☕

Jak jsme málem spustili alarm v nákupáku

Odcházeli jsme z centra a nějak jsme se s kočárkem dostali tam, kam jsme úplně neměli. Zkrátka jsme se chtěli s kočárkem dostat na rampu a ven z obchoďáku. Velký nápis "Pozor, hrozí spuštění alarmu" jsme samozřejmě zaznamenali až ve chvíli, kdy jsme stáli přesně pod ním a za námi už na nás křičela jedna Němka. 🤦‍♀️

Následovala rychlá otočka a takové to tiché doufání, že se nic nestane. Naštěstí jsme se vymotali ven bez sirén a bez ostudy. Těsně.

Dopoledne jen my dvě

Na tomhle roadtripu máme krásný, i náročný, režim. Dopoledne jsme spolu jen my dvě s Ellie a odpoledne se po práci přidává Kuba.

Jedno dopoledne jsme vyrazily do Skatepark Volksgarten a bylo to přesně to, co jsme potřebovaly. Velké hřiště, spousta prostoru, ptáci, kachny… a Ellie úplně nadšená. 🌸 Tyhle obyčejné momenty, kdy se vlastně nic velkého neděje, jsou nakonec stejně ty, které si chcete zapamatovat nejvíc.

Lanovka, výhledy a strategie

Další den jsme se rozhodli navštívit Schlossberg, asi nejznámější místo ve městě. Nahoru vede lanovka a dole jsme řešili zásadní dilema – lístky na hodinu, nebo na 24 hodin?

Řekli jsme si, že budeme praktičtí a vezmeme hodinový lístek. Dolů přece sjedeme výtahem, který tam údajně je.

Spoiler: ten výtah jsme nikdy nenašli. 😅

Takže jsme si cestu dolů zaplatili znovu. Úspora jak vyšitá.

Nahoře ale bylo krásně. Konečně vysvitlo slunce, dali jsme si preclík, pivo, kafe a jen tak seděli. Ellie mezitím systematicky očichala každou jednu kytičku v okolí. Ten záhon byl nekonečný. Začínám si říkat, že z ní bude floristka. 🌿

Kafe jako nedostatkové zboží ☕

Centrum Grazu nás celkově překvapilo. Nějak nám víc připomínalo Brno než Prahu, jestli se chápeme. Chtěli jsme si dát kafe, ale najít normální kavárnu byl překvapivě oříšek.

Jednu jsme si vyhlédli (Café Zeitlos) – vypadala dobře, podle internetu ideální. Přišli jsme tam a všichni na nás koukali. Tak zvláštně.

Kuba s Ellie šli dovnitř omrknout situaci a vrátil se se slovy, že jsme právě narušili nějakou soukromou akci plnou alkoholu. 

Druhá kavárna (Café Muhr) už vyšla, ale kvalita odpovídala tomu, jak moc dlouho jsme ji hledali.

Jazyková bariéra a osudový štrúdl

Objednávka "kafe lungo" ☕ byla další moment, kdy nám došlo, že mluvíme česky v Rakousku a ještě jsme nepřepnuli do angličtiny. I když ani tady anglicky moc neumí.

Já měla chuť na štrúdl. Byly dvě varianty – jablečný a druhý, jehož název zněl jako jazykolam. Vzala jsem si jablečný. Až potom jsme zjistili, že ten druhý byl tvarohový.

Samozřejmě, že jsem chtěla ten tvarohový! 

Ellie si mezitím našla další dvě známé z Indie a šla si s nimi povídat. My jsme šli zaplatit a během toho stihla ještě vytrhnout krytku na elektriku ze zdi. Kuba ji chtěl dát zpátky… a ulomil ji úplně.

Takže rychlý odchod. 😅

Za dvě kávy, cheesecake a štrúdl jsme nechali asi 650 Kč, Paráda!

Takže… Graz ano nebo ne?

Graz je určitě zajímavé město. Má svoje kouzlo, krásný kopec s výhledem a skvělé preclíky. Lidé byli milí a všechno fungovalo tak, jak má.

Ale nás to úplně neuchvátilo.

Možná to bylo počasím – byla zima a foukalo. Možná tím, že tam bylo nějak málo lidí. A možná tím, že to celé bylo o něco dražší, než jsme čekali. Nebo jsme se těšili už na tu Itálii? Kdo ví?

Trochu chaos, trochu smích, pár menších katastrof… a spousta momentů, které stojí za to si jednou připomenout.