Dánsko: Skagen, Råbjerg Mile, Aalborg

Jedním z míst, které jsme si na severu Dánska nechtěli nechat ujít, bylo městečko Skagen. A vlastně se ani není čemu divit.

Skagen aneb úplný sever Dánska

Skagen je nejseverněji položené město celého Dánska a už po staletí přitahuje nejen turisty, ale i umělce. Díky zvláštnímu světlu, které tu vzniká odrazem od moře, sem na konci 19. století jezdili slavní malíři, kterým se dnes říká Skagenští malíři. Když se tu člověk projde, docela chápe proč. Je tu zvláštní atmosféra, kterou neumím úplně popsat.

Měli jsme v plánu pokračovat ještě na Grenen, úplný cíp Dánska, kde se setkává Severní moře s Baltským mořem. Je to jedno z nejznámějších míst v celé zemi a lidé tam jezdí hlavně kvůli tomu, že mohou stát jednou nohou v jednom moři a druhou v tom druhém.

Jenže...

Zrovna ten den bylo neskutečné horko. Chodili jsme po Skagenu se spící Ellinkou v kočárku, byli jsme úplně vyprahlí a představa, že ještě pojedeme na pláž, kde se stejně autem nedostaneme a budeme čekat na traktor s vagónkem, který návštěvníky vozí poslední úsek ke Grenenu, mě úplně nenadchla.

Teda přesněji řečeno Kubu nadchla. Mě už o něco méně.

Takže jsme udělali to, co na cestách děláme čím dál častěji.

Nepřemlouvali jsme se.

Prostě jsme změnili plán.

A vůbec toho nelitujeme.

České překvapení na severu Dánska

Samotný Skagen se nám moc líbil. Krásný přístav plný lodí, příjemné uličky, barevné domky a živá atmosféra.

Po chvíli jsme dostali hlad, takže jsme zapadli do pizzerie.

Jojooo.

V Itálii pizza.

V Dánsku taky pizza.

Ale co, za pizzu v restauraci člověk většinou utratí nejméně, tak proč si komplikovat život.

Sedíme, česky si s Kubou povídáme, co si dáme, a najednou k nám přijde servírka:

"Jé, ahoj! Vy jste z Česka?"

Normálně bych se asi tolik nedivila.

Ale tohle byl pro nás docela kulturní šok.

Za celou dobu v Dánsku jsme totiž češtinu vůbec neslyšeli.

Slečna nám pak říkala, že takhle na severu Čechy ještě nepotkala a že jsme její úplně první čeští hosté.

Super!

Máme prvenství!

Jen pak dodala, že tam pracuje čtvrtý den.

Tak nic.

Dánsko má poušť. A je nádherná.

Místo Grenenu jsme se rozhodli navštívit něco, co nás lákalo možná ještě víc.

Poušť.

Jmenuje se Råbjerg Mile a jde o největší pohyblivou písečnou dunu v severní Evropě. Každý rok se vlivem větru posune přibližně o patnáct metrů a postupně "putuje" krajinou. Cestou už dokonce pohltila několik cest i část lesa.

A když tam stojíte...

Máte pocit, že jste se teleportovali někam úplně jinam.

Písek kam až oko dohlédne.

Žádné moře.

Jen duny.

Ellie byla z písku naprosto nadšená a my taky.

Bylo to jedno z těch míst, od kterých člověk vůbec nic nečeká a nakonec na ně vzpomíná nejvíc.

A když jsme večer přijeli do domečku, čekala nás ještě odměna v podobě nádherných červánků. Tak jsme uspali Ellinku, nalili si s Kubou vínko a poseděli na zahradě, kterou jsme u domečku měli. Večerní pohodička.

Když se nechce spát, protože vlastně není noc

Musím ale říct, že pobyt na severu Dánska měl jednu zvláštní nevýhodu.

Můj cirkadiánní rytmus dostal pořádně zabrat.

Tma tady totiž skoro neexistuje.

Čím severněji se v létě dostanete, tím kratší jsou noci. Například ten Skagen leží téměř na 58. rovnoběžce, takže kolem letního slunovratu slunce sice na chvíli zapadne pod obzor, ale jen velmi mělce. Obloha zůstává světlá téměř celou noc a opravdová tma prakticky nenastane.

Když jsme chodili spát kolem půlnoci, venku bylo pořád světlo.

A když jsem se ve tři ráno vzbudila a šla na záchod, měla jsem pocit, že už je skoro ráno.

Jako by noc vůbec neexistovala.

Tomu moc nepomáhalo ani to, že v domě nebyly pořádné zatemňovací závěsy. A teď, když tento článek píšu, jsme skoro na konci naší dánské cesty a v žádném z našich ubytování jsme neměli závěsy, natož zatemňovací.

Řekněme, že po návratu domů si tmy budu vážit zase o něco víc.

Aalborg a nejdražší flat white?

Než jsme se přesunuli do další části Dánska, zastavili jsme se ještě ve městě Aalborg, čtvrtém největším městě země.

Dříve bylo známé hlavně průmyslem a výrobou cementu, dnes je z něj živé univerzitní město plné studentů, kaváren a moderní architektury. A přesně to je první věc, které si všimnete.

Mladá energie.

Prošli jsme se podél přístavu, prošli historické centrum a nakonec, jak už to u nás bývá zvykem, zakotvili v kavárně.

Objednali jsme si dvě flat white s ovesným mlékem, croissant a dvě jejich sladká dánská pečiva.

Účet?

Přibližně 600 korun.

Je to hodně?

Nebo málo?

To asi nechám na každém z vás.

Někomu z centra Prahy to možná přijde úplně normální.

Někomu z malé vesničky na Moravě se možná protočí panenky.

A nám?

Upřímně, když jsme to přepočítali, vyšlo nás to vlastně "podobně" jako lepší brunch v Uherském Hradišti.

A tím pro nás skončila první část putování severním Dánskem.

Před námi už byla další zastávka.

Odder.

A o té vám povím zase příště.