Dánsko: Saltum Strand, Blokhus, Svinkløv

Náš první pořádný výlet v Dánsku ani nemohl vést jinam než k moři. To je u nás tak nějak jasné. Jakmile je někde pobřeží v rozumné vzdálenosti, je skoro předem rozhodnuto.

Vyrazili jsme na Saltum Strand a skoro nám to vyrazilo dech.

Saltum Strand leží na severu Jutska u Severního moře a patří k těm ikonickým dánským plážím, které jsou krásné právě svou jednoduchostí. Žádné přeplněné promenády, žádné stánky namačkané vedle sebe, žádné atrakce, které na vás blikají ze všech stran. Jen obrovská pláž, duny, vítr, moře a nekonečný prostor.

A přesně to nás dostalo.

Jedna z věcí, která nás v Dánsku fascinovala snad nejvíc, je to, že na spoustu pláží můžete jet autem téměř až k moři. A většinou to není zakázané — naopak je to úplně běžná věc. Takže pokud cestujete obytnou dodávkou nebo karavanem, je tohle naprostý sen. Umím si úplně představit, jaké to musí být usínat s výhledem na moře a probouzet se do zvuku vln.

A vlastně jsme to viděli skoro všude.

Na téměř každé pláži jste někde v dálce zahlédli zaparkovaný karavan nebo dodávku. Nenápadně, bez ruchu, jen tak jako součást krajiny.

Nad námi létali racci, moře šumělo a písek byl tak jemný, jak jen může být. Takový ten, který vám zaleze úplně všude a ještě ho nacházíte v autě o tři dny později.

Vzali jsme si deku a udělali si piknik přímo u moře.

Večeřet venku místo doma nás vlastně strašně bavilo.

A čím déle jsme v Dánsku byli, tím víc mi docházelo, že tohle je strašně typicky dánské.

Dánové tráví opravdu hodně času spolu — a hlavně venku.

Často vidíte rodiny nebo páry, jak si nesou tašku s jídlem, termosku s kávou nebo skládací campingové židličky. Pak si jdou sednout na útes s výhledem na moře, na pláž, k jezeru, na odpočívadlo v lese nebo do parku. A tam si v klidu dají snídani, oběd, kávu nebo jen malou svačinu.

Bez spěchu.

Jen tak.

Sedí, koukají kolem sebe, povídají si nebo mlčí.

A za půl hodiny — nebo klidně za půl dne — zase jedou domů.

Čím víc to pozoruju, tím víc si uvědomuju, jak moc se to liší od nás.

Mám pocit, že u nás člověk často funguje stylem: přežít práci, rychle domů a hlavně mít klid. Do přírody maximálně o víkendu. A někdy ani to ne.

Dánové mi přijdou, že to mají přesně obráceně.

Nejdou si užít pohodičku až po splnění všeho ostatního.

Užívají si ji průběžně jako součást života.

A možná právě v tom je kus jejich pověstného hygge.

Blokhus: pláž plná aut a jedno hřiště, které Ellie milovala

Další výlet nás zavedl do oblasti Blokhus, konkrétně na známou pláž Blokhus Strand. A ta byla oproti Saltum Strand úplně jiná.

Blokhus je jedna z nejznámějších plážových oblastí v severním Dánsku a je populární jak mezi místními, tak mezi turisty. Najdete tu širokou pláž u Severního moře, duny, letní domky a v sezóně i poměrně živou atmosféru. Zatímco Saltum na mě působil skoro až meditativně, Blokhus byl o dost hlučnější.

Na můj vkus už tam bylo docela dost lidí.

Navíc dost foukalo a byla zima, takže moje představa poklidného sezení na dece s výhledem na moře vzala poměrně rychle za své.

Další věc, která mě překvapila, bylo množství aut přímo na pláži. V Dánsku je to v některých oblastech běžné a Blokhus je jedním z míst, kde auta po pláži jezdí doslova sem a tam. A přiznám se, že mi to ze začátku vlastně docela vadilo. Po Saltum Strand, kde jsem si užívala hlavně ticho, prostor a klid, mi to přišlo trochu rušivé.

Ale co si budeme.

Nakonec jsme po té pláži autem jeli taky.

Protože, kdo může říct, že se byl projet autem po pláži?

No tak teď už můžeme taky.

A přiznávám, že to mělo něco do sebe.

Jen jsem si u toho v hlavě připomínala, jak jsem před chvílí kritizovala ostatní řidiče.

Aby z toho dne měla něco i Ellie a nebylo to jen o větru, autách a rodičovských existenciálních úvahách nad dánskými plážemi, vyrazili jsme ještě do lesa na místo s názvem Blokhus Gateway.

Našli jsme tam nádherný zelený prostor jako stvořený pro odpočinek. Byla tam místa na opékání, posezení, klid a pohoda. A mimochodem i něco, co mě v Dánsku nepřestává fascinovat — veřejné zázemí.

Záchody.

Ano, píšu o záchodech.

Ale upřímně, rodiče malých dětí pochopí, že kvalitní veřejné WC je skoro turistická atrakce sama o sobě.

A tady v Dánsku je najdete opravdu skoro všude u cest, v parcích i u přírodních lokalit. A ne ledajaké. Čisté, voňavé, většinou bezplatné, často přístupné i pro vozíčkáře a velmi často i s přebalovacím pultem pro děti.

A pak tam bylo něco, co Ellie ocenila ze všeho nejvíc.

Přírodní hřiště.

Velké. Krásné. Chytře vymyšlené. Dánové hřiště opravdu umí.

Žádné dvě skluzavky a jedna houpačka na rozpálené gumě. Tady jsou hřiště součástí krajiny. Dřevo, přírodní materiály, prostor pro lezení, balancování, zkoumání. 

Po včerejší pozitivní zkušenosti s jídlem venku jsem si řekla, že už asi začínám být trochu Dánka (po 2 dnech v Dánsku).

Tak jsem doma něco připravila, vzala ovoce, sýry a zeleninu a zase jsme jedli venku.

A musím říct, že na tom něco je.

Jídlo chutná venku líp.

Možná je to vzduchem. Možná tím, že člověk zpomalí. A možná prostě jen tím, že když kolem vás běhá dítě šťastné po lese, tak si i obyčejný sýr s okurkou připadá trochu jako gourmet zážitek.

Svinkløv aneb jako bychom na chvíli byli ve filmu Pán prstenů

Dalším místem, které jsme v severním Dánsku navštívili, bylo Svinkløv. A to bylo zase úplně jiné než všechno, co jsme do té doby viděli.

Svinkløv leží v oblasti Jammerbugt u Severního moře a je známý hlavně svými dramatickými útesy, obrovskými dunami, vřesovišti a nádhernou, téměř nedotčenou přírodou. Je to jedno z těch míst, kde máte pocit, že Dánsko najednou ukáže úplně jinou tvář. Ne tu rovinatou, poklidnou a uhlazenou, ale syrovější, divočejší a možná ještě krásnější.

Už příjezd stál za to.

Autem jsme vyjeli až nahoru na útes a tam nás přivítali koníci volně pasoucí se v krajině. Za nimi nekonečný výhled na moře.

K moři pak vedla cestička, která mě naprosto dostala.

Přísahám, že vypadala jak z Pána prstenů.

Úzká stezka vinoucí se mezi zelení, vysokou trávou a kopcovitou krajinou, jako by za dalším ohybem měl každou chvíli vyběhnout Frodo s hobitama. 

Byla to neskutečná krása.

Ten den jsme se sice nekoupali, jen jsme nasávali atmosféru a užívali si to místo, ale něco nám říkalo, že tohle není naše poslední návštěva.

A měli jsme pravdu.

O pár dní později jsme se sem vrátili.

Tentokrát už vybaveni lépe — plavky a deka.

A udělali jsme dobře.

Užili jsme si tam nádherný večer a koupání v moři. Slunce pomalu klesalo, moře šumělo a my si zase říkali, jak neuvěřitelně dobře nám v tomhle koutu Dánska je.

Čím déle jsme tam byli, tím víc jsem chápala, proč se lidé do Skandinávie zamilovávají.

Není to okázalá krása.

Není to Itálie, která vás ohromí na první dobrou.

Je to mnohem tišší.

Ale možná právě proto se vám dostane pod kůži mnohem hlouběji.